RUSKÁ BAŇA
RUSKÁ BAŇA
Obdobou finské sauny je ruská baňa. Svojí stavbou se nijak výrazně neliší od finské sauny. Co je odlišné je průběh procedury.
Ruské baně jsou většinou třístupňové s výškou od 2,5 m do 3,0 m. Teplo zde vytváří kamna na dřevo. Pára se vytváří poléváním horkých kamenů vodou. Regulace u těchto lázní je nejčastěji přivíráním a otvíráním škrtících klapek na přívodu vzduchu. V nejvyšších místech těchto saun se při vlhkosti vzduchu 8 % až 20 % dosahuje teploty 110 °C, někdy i více.
Ruská baňa je pro návštěvníky přijatelnější než finská sauna, protože je zde dosahováno nižších teplot s vyšší vlhkostí. Tím dojde k pozvolnějšímu prohřátí těla.
Hlavní procedurou je opakované, postupně se zintenzivňující, prohřátí organizmu. Pro zvýšení prokrvení pokožky a uvolnění svalstva se užívají březové nebo dubové metly. Tyto větvičky se "sklízejí" pouze jeden týden v roce, kdy je zaručena jejich mechanická kvalita a maximální obsah účinných přírodních látek.
Po úplném prohřátí těla se koupající odeberou do bazénku se studenou vodou nebo pod studenou sprchu a své tělo ochladí. Takto proceduru několikrát opakují.
Jednotlivé cykly s ochlazením oddělují přestávky na zklidnění organizmu u bylinného čaje.
Mezi prohřevy lze příjímat i další procedury jako solnou a medovou masáž.
Historie BANI
Baňa má prastaré tradice. Zprávy o ní se objevují v Nestorových letopisech z roku 1206.
"Divnou věc jsme viděl v zemi Slovanské, viděl jsem lázně dřevěné, a vytopí se náramně, a svlekou se do naha, i oblejí se kvasem louhovým a vezmou na sebe metly nebo proutí slabé, bijí se sami a toho se dobijí, že sotva živí vylezou, i oblejí se vodou studenou a to dělají po všecky dny, nejsouce nikým nuceni, ale sami se mučí a to dělají sobě lázeň, a ne kázeň" (překlad z roku 1867).
Ve starém Rusku patřily pověstné koupele k běžnému životu. Kníže Oleg v roce 907 v Cařihradu žádal pro ruské kupce … "ať dostanou měsíčné na šest měsíců a ať jim udělají lázeň, kdykoliv žádají.."
Další zmínka je z roku 945, kdy kněžna Olga - jako projev msty za vraždu její manžela Igora - nechala dřevanské posly zavřít ve vytopené láznici a tu pak poručila zapálit..
Nejstarší potní lázně byly umístěny z větší části v zemi – zemnice. Později se z nich staly dřevostavby z modřínových kmenů.
Existuje spousta zmínek o lázni pohřební, svatební apod. Špatná finanční situace Petra I. vedla k zavedení daně z provozování banjí a v roce 1706 byla zřízena zvláštní kancelář na jejich vymáhání.
Carevna Kateřina II. rozdělila baně na mužské a ženské části. Do koupelí pro ženy mohli muži pouze jako obsluha, malíři a lékaři - aby je mohli studovat.
Petr Veliký dal v roce 1718 zbudovat v Paříži na břehu Seiny pro své granátníky potní lázeň. Po Napoleonově tažení do Ruska se lázně rozšířily do Pruska, Francie a do Anglie. Na počátku 19. století pruský král postavil ruskou parní lázeň v Postupimi a řekl: "…ruský národ je zdravý a silný a parní lázeň na tom může míti svůj podíl....“
